1395–1415

Bezprostřední příčinou ke stavbě nového hradu Točníka byl bezpochyby požár, který poškodil hrad Žebrák v roce 1395. Nedlouho poté si tedy začal král stavět honosnější a pohodlnější hrad Točník na vyvýšenějším místě vzdáleném od Žebráku sotva 500 m. Točník byl vystavěn zřejmě v letech 1398–1401 na témže skalním hřebeni křemencového valu o sto metrů výše než Žebrák. Již v roce 1400 nechal Václav IV. na Točník převézt a uložit část královského pokladu.

V tomto kritickém období vlády Václava IV., kdy nenávratně zanikaly staré hodnoty, bylo nezbytné, aby i středověký hrad reagoval na nebezpečí, ohrožující samu podstatu jeho existence. Nejen v organizaci a způsobu boje, ale i v architektuře znamená tato doba, a dokonce i hrad Točník samotný, zvrat, jímž jedna epocha končí a současně klade základy pro nástup příští. K neopakovatelným přednostem zmíněné éry však patřilo to, že měla ještě tolik výtvarné síly, aby rozpor mezi novými obrannými požadavky a staršími estetickými postuláty dovedla překlenout a dokonce ze všeho i výtvarně těžit.

Za přísně uzavřeným vyklenutým čelem Královského paláce se zamřížovanými okny a nárožní bosáží, jehož strohost zmírňovaly jen bílé štukové rámy kolem oken, dovedl architekt vykouzlit interiéry plné typicky poutavého a dráždivého půvabu. Nepravidelné vnitřní prostory budovy byly pro mistra královské huti, který tu působil, jen vítanou záminkou, aby rozvinul své klenební umění.

Přestože kvalitou kamenického zpracování oken a portálů nezůstává tzv. Purkrabský palác za Královským pozadu, je mezi oběma budovami rozdíl takřka dvou historických epoch. Zatímco Královský palác zahajuje novou stavební i fortifikační éru a je dispozičně i výtvarně přímo nabit rozporností dobové atmosféry, je sálová stavba zcela konvenčním opakováním schématu, které je skoro tak staré jako hrad sám.

Je nepochybné, že hrad, tak rozsáhlý a výtvarně tak prvořadý, nebyl postaven jen pro osobní lovecké potěšení krále. Prozrazuje to už samotná existence dvou paláců, tak rozdílných ve vnitřním i vnějším vybavení.

Sálová stavba byla, jak už vyplývá z jejího označení, určena především reprezentaci – zde byli bezpochyby přijímáni oficiální hosté. Velký sál druhého patra dokonce převyšoval svými rozměry 34 x 15 m do té doby největší reprezentativní síně – na Karlštejně 22 x 8,5 m, románský sál na Pražském hradě 32 x 9 m, Karolinský 30 x 16 m a na sál na Křivoklátě 28 x 8 m. Vnitřní obytné jádro naproti tomu mělo být podle zařízení i způsobu opevnění vyhrazeno jedině soukromým potřebám krále a jeho nejužší družiny a mělo být i jeho posledním útočištěm. Královský palác byl proto oddělen od ostatního hradního provozu a posunut až na samý okraj příkopu a spojený vnějškem ještě několika výpadními brankami.

1415–1517

Po upálení mistra Jana Husa, se Václav IV. na hradě již nezdržoval v takové míře jako předtím. Nechal si postavit Nový Hrádek u Kunratic a jeho poslední návštěva na Točníce je zaznamenána v září roku 1415.

Po smrti Václav IV. dne 16. srpna 1419 přechází hrad na jeho bratra Zikmunda. Ten odsud odváží již po čtyřech dnech většinu vybavení, stejně jako část státního pokladu.

Roku 1421 nechal Zikmund zastavit hrad Erkingerovi ze Seinsheimu, předkovi Schwarzenberků. Ten zasnoubil svého syna Heřmana s Eliškou, dcerou Bedřicha Kolowrata (7. července 1421). Heřmanovi bylo slíbeno velké věno a aby se smlouvě dostálo, nechal si Bedřich z Kolowrat dát hrady Žebrák a Točník přímo do zástavy jako záruku. Nakonec mu oba hrady zůstaly.

Roku 1425 (2. května) tu Kolowratové úspěšně přestáli třídenní obléhání hradu téměř osmitisícovou armádou husitů (cca 7000 pěších, 900 jízdních). Ti pak znechuceně odtáhli, vypálili nedaleká městečka Žebrák a Hořovice a táhli dál na Plzeň.

Roku 1427 byly hrady odevzdány na čas válečníkům Habartovi z Adlaru (Točník) a Hanušovi Kuplířovi ze Sulevic (Žebrák), kteří měli zlepšit obranyschopnost hradů. Od nich je opět přebírá Hanuš z Kolowrat.

Dne 7. července 1461 odkupuje hrady Jiří z Poděbrad a to z toho důvodu, aby nezůstaly v rukou pánů přísně katolických, postupuje jej svým čtyřem synům. Nakonec svěřuje Žebrák s Točníkem do rukou Bedřicha ze Šumburka, pána Pernštejnského (sice katolíkovi, ale věrnému svému králi).

L .P. 1484 se oba hrady již nacházejí v rukou bohatého rodu Gutštejnů (Burjan z Gutštejna), nicméně jsou oba hrady zanedbávány. Po Burjanově smrti přechází hrady na jeho syna Kryštofa. Ten je ale roku 1509 odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku a hrady se stěhují do správy Vladislava Jagellovského. Jako hejtman je roku 1515 po osobní královské návštěvě na hradě ustanoven Jan Kozelka z Hřivic.

1517–1620

Po králově smrti je vyrovnáváním jeho dluhů přiřčen Točník Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu (1517). A po jeho smrti prodává roku 1522 hrad Ludvík Jagellovský Janovi z Vartemberka z kostelecké větve, který na hradě provádí mnoho stavebních úprav.

Vartemberk však čím dál, tím častěji a raději přebývá na severu Čech a tak mění Točník 6. října 1534 za panství Rohozec (dnešní Hrubý Rohozec) s Volfem Krajířem z Krajku na Bystřici, ten ho 21. listopadu 1534 přepisuje na Volfa mladšího Krajíře z Krajku. Krajířové pak hledají na obou hradech údajný zakopaný poklad a doslova demontují Žebrák. Po neúspěšných pokusech tak 31. října roku 1544 postupují hrady Janovi mladšímu z Valdštejna na Peruci.

Roku 1552 vyplácí Točník král Maxmilián II. a postupuje ho Janovi staršímu z Lobkowicz a na Zbiroze. Lobkowiczové si prosazují (za 17.500 kop grošů) dědičné državy hradu (od 20. června 1567 Jan nejmladší z Lobkowicz) a provádí na něm renesanční úpravy. Po smrti Jana nejmladšího užívá hrady dcera Markéta. Po její smrti přebírá hrady Janův bratr Bohuslav Havel z Lobkowicz, hejtman Podbrdský a po něm dne 12. února 1593 Ladislav Starší z Lobkowicz. Ladislav dává hrady své manželce Magdaléně, hraběnce ze Salmu. (Od roku 1594 jsou Lobkowiczové uváděni jako dědiční držitelé.) Po vzpouře Jiříka Popela z Lobkowicz (do které byl zapleten i Ladislav) je většina Lobkowiczkého majetku zabavena a Točník s Žebrákem se dostávají zpět do vlastnictví Koruny české, císaři Rudolfu II. (roku 1595 vyplácí Magdalénu). Ten byl také poslední královskou návštěvou na hradě.

Hrad byl svěřen Janu Jindřichovi Prollhoferovi z Purkerstorfu a spravován je od této chvíle hejtmany na Zbiroze. Z Točníka se stává jedno ze státních vězení a až do roku 1865 je majetkem české komory. Sídlo správců bylo ovšem přesunuto na Zbiroh a Točník postupně zpustl a zchátral.

Roku 1674 na hradě již nikdo nebydlel, pouze hlídač.

Rok 1607 zaznamenává nového hejtmana Pavla Siglerovského a rok 1620 přivádí purkrabího Nykodéma Noryse z Liblína.

1620–1834

Zkázu Točníka znamenala třicetiletá válka a události, které jí předcházely. L. P. 1620, za dob hejtmana Jana Kolence z Kolna, vtrhlo na hrad císařské vojsko a ničilo. Definitivní rána hradu přišla 18. října 1639, kdy se na hrad uchýlilo místní obyvatelstvo. Roku 1640 měl být hrad vybaven děly k vojenským účelům (proti Švédům), nicméně k jejich užiti nikdy nedošlo.

Z roku 1681 pochází zpráva Bohuslava Balbína, že Točník je stále ještě obyvatelný. O osm let později se novým správcem panství stává Jan Vilém Nikodym Presl a roku 1705 je hrad zastaven nejvyššímu sudímu Karlovi Přehořovskému z Kvasejovic a na Konopišti. V letech 1710–1723 je Točník zastaven Adamovi z Lichtenštejna.

L. P. 1722 je většina hradu ještě pod střechou, ale již není obýván. V roce 1750 je zrušena i funkce místních hejtmanů a hrad spravují direktoři z Králova Dvora. Od roku 1834 spadají oba hrady do správy příbramského báňského úřadu.

1858–2014

V roce 1858 říšská rada schvaluje prodej panství Vincenci Kirchmayerovi a Samuelu Simundtovi, krakovským finančníkům, ovšem kvůli nesplnění dohodnutých závazků se hrady dočkávají nového majitele – roku 1864/5 je s panstvím kupuje za deset milionů zlatých průmyslník H. B. Strossberg zvaný "král železnic". Ten je po hospodářských neúspěších prodává roku 1875 za 3 350 000 zlatých Colloredo-Mansfeldům.

Od Josefa Colloredo-Mansfelda odkupuje roku 1923 Klub Československých turistů Točník za 2 000 Kčs a Žebrák za 8 000 Kčs — k Žebráku náležely pivovarské sklepy. Klub zde provádí řadu zabezpečovacích prací, bohužel bez památkového dozoru: vyčištěny jsou sklepy, přízemí Královského paláce, studna a brutálním způsobem jsou vybetonovány podlahy obou paláců.

Roku 1945 se majitelem hradů stala Československá obec Sokolská.

Od roku 1953 vlastní oba hrady stát, který zde provedl některá statická zajištění.

Od roku 1994 spravovala oba hrady spolu s Křivoklátem, Krakovcem, rychtou Zbečno — tzv. Hamousovým statkem č.p. 22 a pivovarem v Točníku příspěvková organizace Ministerstva kultury Státní hrady Křivoklátska.

Od 1. ledna 2001 převzal hrady Státní památkový ústav středních Čech se sídlem v Praze, od ledna 2003  Národní památkový ústav. Po reorganizaci Národního památkového ústavu 1. 1. 2013 spravuje hrad Točník a Žebrák NPÚ ÚPS PR – Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze.